V sobotu 17.7. se scházíme ráno na loďárně, dobalujeme vše potřebné a vyrážíme směr Jižní čechy a dále do srdce Alp, kde na nás čeká řeka Salsa, která se klikatí pohořím Hochswabu a vlévá se do Ennsu.
Cesta ubíhá celkem pohodlně. Oběd si spestřujeme koupáním v písáku u Suchdola n/L, ale to už to máme jen pár kilometrů k hranicím naší země s Rakouskem.
Po příjezdu obdivujeme krásně průzračnou řeku, která se ovšem mžikem mění v kalný živel. To asi někde v horách hodně zapršelo. Stavíme stany a když je hotovo tak průtrž přichází i k nám a vyplavuje dva z nich, které byly bohužel postavené v dolíku. Zbytek noci dospáváme již ničím nerušeni s představami příštích zážitků.
Den první
Ráno nás probouzí zamračené počasí, ale pozitivní je, že řeka stoupla téměř o metr! Foukáme Ria, připravujeme kajáčky a vyrážíme na 26 km dlouhou cestu údolím a soutěskou řeky. Hned za první zatáčkou nás vítají krásné vlny, které budou naše lodě doprovázet celou plavbu. Lze k tomu říct jen jedno slůvko „PARÁDA“!
Cesta nám zabírá celý den a večer znaveně uléháme do svých doupat.
Den druhý
V pondělí ráno vyrážíme prozkoumat přítok Salsy řeku Lasing. Voda je již opadlá, tak se pěšky projdeme podél úseku co se jezdí.Cestou nás čeká jeden brod a lávka, kde jsou všichni opatrní, jen Lů předvádí svou odvahu s aviatickou vložkou a propadá se prknama. Je to kašpárek.
Odpoledne opět splouváme soutěsku Salsy a kocháme se pohledem na pukliny a prohlubně ve skalách, které jsou vidět pouze z řeky.
Den třetí
A je tu úterý s celodením sjezdem horního kaňonu řeky s dojezdem až do našeho tábora. Čeká nás 30 km peřejí, přehrada s průzračnou vodou, skákání ze skal a skotačení na lodích. Než se nadějeme tak vjíždíme do kaňonu, kde nás přivítají kolmé stěny až někam do nebe.
Po projetí tímto nádherným úsekem se dostáváme na přehradu s nádherně čistou nazelenalou vodou, kde se občas mihne pstruh. Ale to už nás čeká dalších 15 km, kde v závěru číhá poslední nejtěžší peřej a hurá k večeři kterou připravil Lů a jeho kuchtík Vojta.
Den čtvrtý
Na středu se chystáme na pěší výlet k vrcholům místních velikánů. Autem dojíždíme k již zmíněné přehradě a začínáme stoupat někam do srdce pohoří. Cestou se odděluje skupinka nejmenších a pod vedením Em D sestupuje domluvenou trasou k přehradě a ostatní za úmorného vedra šlapou dále dobít místní štíty.
Nejmenší dochází po prudkém klesání k přehradě a zjišťují, že na druhou stranu se musejí přebrodit. Do půlky na ostrůvek to bylo celkem v poho, ale v druhé půli je úsek asi 5 m kde je sice vidět na dno, ale je tam hluboko a musí se plavat. Em D a Petr G. přepravují bagáž a suché věci, kdežto ostatní na druhý břeh dostávají svá otužilá těla. Navečer dorážíme znavení do tábora, kde už se budeme jen povalovat a odpočívat.
Den pátý
Ve čtvrtek je na dopoledne naplánována prohlídka městečka Wildalpen s místními vodáckými obchůdky a samoobsluhou s různými laskominami, kterým samozřejmě nelze odolat. Někomu dokonce zbylo i na pohled pro milované rodiče! Odpoledne se vydáváme na poslední jízdu soutěskou Salsy, kterou si za slunečného počasí všichni užíváme.
Den šestý
V pátek začínáme balit ležení a vyrážíme na zlatý hřeb tábora řeku Enns a Lausu. Na Ennsu někteří sjíždějí horní pasáž pod níž se připojují i ti nejmenší a pokračujeme dále. Náhle přichází písčina na levém břehu a za ní Em D velí zastavit a my se noříme do asi metr široké soutěsky, kde zdoláváme vodopádky různých výšek, až k opravdu vysokému vodopádu pod kterým se fotíme a stejnou cestou slézáme a skáčeme zase dolů k lodím.
Dojezd na výstupní místo už si všichni užívají a blbnou v peřejích. Dále nás čeká 20 km přesun na řeku Lausa, kde se impozantně tyčí 5,5 m vysoký vodopád. Honza dává neohroženě na vodu a s přehledem ho skáče. Vynáší ještě jednou a dokonce v něm skouší trik jméném freewheel. Ale to je už opravdu konec všech dobrodružství. Čeká nás už jen namáhavá noční cesta do Hradce. Ve 3:30 dorážíme na loďárnu, uléháme a po dopoledním úklidu si nás vyzvedávají rodičové.
Tak co myslíte, kam se vydáme za rok???